LOKÁLNÍ TVORBA versus VELKÉ ŘETĚZCE

Neustále omílané téma, ale je potřeba o tom mluvit. Stále se nás (designérů) ptáte, proč jsou lokální výrobky tak drahé(?). Má odpověď zní: „Nejsou drahé.“ Tak teď možná někteří z Vás přestanou číst, ale dovolte mi to ještě rozvinout. Lokální výrobky se zdají drahé v porovnání s velkými zahraničními řetězci, ale musíte brát v potaz, že výrobní náklady v ČR a někde v Asii jsou naprosto nesrovnatelné. Česká švadlena nemůže šít tričko za stejnou cenu, jako švadlena v Číně, protože by jednoduše umřela hlady a nezaplatila nájem. Nehledě na to, že v České republice máme zpravidla jen malé šicí dílny nebo dokonce samostatně pracující designéry, švadleny a krejčové a s tím souvisí rychlost i preciznost ušitých výrobků. Zatímco ve velkých továrnách jsou materiály stříhány, lépe řečeno řezány, v silných vrstvách a šití probíhá jako na běžícím pásu; česká švadlena stříhá vždy každý kousek ručně a samostatně. Dovoluji si říct, že lokální věci jsou šité s větší láskou a pečlivostí. Celkově je místní výroba mnohem pomalejší.

Málokdo si dokáže představit, jak zdlouhavý je proces, než dojdeme od návrhu k výrobku, který si můžete vyzkoušet. Všechno začíná nápadem nebo vizí. Nakreslíme návrh, poté narýsujeme střih v první velikosti. Vybereme materiál a ušijeme zkušební vzorek, který následně testujeme. Většinou je potřeba upravit detaily, takže upravíme střih a ušije se nový vzorek. Pokud jsme spokojení se střihem i materiálem vytvoříme takzvané odstupňování střihu a narýsujme další velikosti. Teprve nyní můžeme nechat ušít kousky ve všech velikostech. Někdy až v tento moment přijde na řadu focení výrobku a jeho následná expedice do obchodu nebo na e-shop. A pak už se jen modlíme, že si náš výrobek koupíte. Tohle celé je otázka několika týdnů, až měsíců. Záleží na tom, jak velkou kolekci designér tvoří nebo kolik lidí má při ruce. Důležité je i to, že v tento moment designér investoval nejen mnoho času, ale také peněz, aby vytvořil něco, co se Vám bude líbit a budete to chtít nosit. Počáteční investice za materiál, švadlenu, případně tiskárnu apod. jsou nemalé a s návratností lze počítat až vždy po několika měsících.

Je to manuální práce, jako každá jiná. Je to řemeslo, které si však většina lidí představuje jako procházku růžovým sadem. Často si myslíte, že pracujeme tak dvě hodiny denně a ceny si cucáme z prstu. Opak je pravdou. Většina z nás pro svoji práci dýchá. Když se snažíme rozjet značku, pracujeme až čtrnáct hodin denně, často i o víkendech a doufáme, že to někdo ve správné době ocení nebo přinejmenším pochopí. Představte si například, že si do bytu zavoláte obkladače nebo budete potřebovat služby účetního. Každé řemeslo má stanovené své hodinové sazby nebo tabulkové ceny. Nikdo se nepodivuje nad tím, proč si účetní řekl tolik. Nikdo se neptá svého obkladače, zda opravdu strávil u práce tolik času. Je to jen úhel pohledu. Lidem ze služeb zaplatíme, kolik si řeknou, protože je jednoduše potřebujeme. Ale šaty nepotřebujeme? To je otázka. V tomto případě máme totiž výjimečnou možnost zvolit levnější variantu. Každý má své hranice stanovené jinak. Někdo je ochoten připlatit si za dobré jídlo, někdo za lokální oblečení, někdo třeba za elektroniku. Vše je o hranicích.

Ale zpět k designérům. Pokud má designér větší kapitál, respektive větší odbyt, začíná zde osobní souboj. Existuje totiž možnost šít výrobky v zahraničí. Nemám na mysli Asii, ale třeba Turecko. Právě zde šije mnoho značek své kolekce, protože výroba v turecké továrně je levnější, ale zároveň je etická, protože podmínky tady jsou nesrovnatelně lepší než v Asii. Jenže stále je to zahraničí. Stále je to Turecko. Každý, kdo má tuto možnost výroby si položí následující otázky: „Odpustí mi to zákazníci? Budou řešit, zda je to ušité v ČR nebo mimo ni? Pokud ano, budou to řešit více než výslednou cenu?“ Tak a co s tím? Ta otázka je mířena čistě na Vás a pokud na ni odpovíte, dokážete si vybrat svého designéra. Tričko od designéra, který je šije v Turecku bude stále dražší než tričko z Asie, ale bude levnější než tričko ušité tady. Záleží na Vaší volbě. Já se rozhodla šít všechno tady. Mám po ruce šikovnou švadlenu a pletařku, mám tu kvalitní tiskárny, výrobce materiálů a věřím, že ta kvalita se pozná.

Ptáte se, jestli by bylo možné, aby naše výrobky byly levnější? Má odpověď zní „ANO“. Bylo by to možné v případě, kdyby naše výrobky kupovalo více lidí ve větším objemu. A to je ten problém, jsme v začarovaném kruhu. Kdyby se naše výrobky prodávali více, mohli bychom všichni nakupovat materiál ve větším množství, tzn. Levněji a také vše šít po více kusech na ráz a tím by byla levnější i samotná výroba. Jenže ten prvotní signál musí přijít od Vás, našich zákazníků. Jinak se bohužel nepohneme. V tomto státě je mnoho talentovaných lidí, kteří mají vize i potenciál, aby založili vlastní malé manufaktury nebo firmy, ale bohužel k tomu nemají vhodné podmínky. Aby člověk vůbec mohl založit značku, musí k tomu mít alespoň minimálně kapitál na nákup materiálů, výrobu, focení, tvorbu webových stránek a propagaci. Bez toho se nikam nehneme. A bohužel i zde platí, že přežijí jen ti nejsilnější. Jedna věc je mít sny a držet se jich, druhá věc je přežít ve státě, který malým podnikatelům příliš nepřeje. A to vůbec nemluvím o fashion průmyslu, který v Čechách vlastně neexistuje. Jinde ve světě je běžné, že po přehlídce, v rámci fashion weeku, designér prodá celou kolekci nákupčímu z nějakého módního domu nebo jednotlivé kousky prodá nadšencům. A tady? Když pominu fakt, že fashion week je jen pro vybrané designéry, ani oni nemají bohužel šanci své kolekce nějak prodat. V naší republice to prostě neexistuje.

Jsem životní optimista a vidím každým rokem nějaký posun. Vnímám, že nakupujete lokální výrobky více a více. Zajímají Vás materiály, ze kterých jsou Vaše šaty a trička vyrobená. Zajímává Vás, jestli jsou kousky ušité v ČR. A já Vám za to moc děkuji. Bojuji za rozšíření módního průmyslu v této zemi, bojuji za lokální produkci, bojuji za své sny i sny svých kolegů. Budu ráda, když se přidáte…